Iša Krejčí, původním jménem František Krejčí (10. července 1904 v Praze – 6. března 1968 v Praze), byl český neoklasicistní skladatel a dirigent.
Byl synem filosofa Františka Krejčího. Studoval na akademickém gymnáziu, kde maturoval v roce 1923. Pokračoval ve studiu na Universitě Karlově v Praze, obor hudební věda a historie. Současně studoval skladbu na Pražské konzervatoři u K. B. Jiráka, klavír u Albína Šímy a na mistrovské škole u V. Nováka (absolvoval v r. 1929) a dirigování u P. Dědečka a V. Talicha.
Účastnil se kulturní činnosti Proletkultu a byl členem Levé fronty. Do roku 1924 byl též hudebním kritikem a publicistou a přispíval do odborného i denního tisku.
Jako skladatel scénické hudby spolupracoval po mnoho let s režisérem Jiřím Frejkou, a to již v holešovické Legii mladých, později v Divadle mladých, Osvobozeném divadle i v Národním divadle.
V letech 1929 až 1932 působil jako korepetitor v opeře Slovenského národního divadla v Bratislavě. V sezóně 1933/1934 byl neplaceným korepetitorem v pražském Národním divadle a v letech 1934 až 1945 byl zvukovým režisérem v Československém rozhlase. V období 1945 až 1958 byl šéfem olomoucké opery a od 1.12.1958 se stal dramaturgem opery pražského Národního divadla, kde setrval až do své smrti v roce 1968. V sezóně 1964/1965 byl současně i externím uměleckým poradcem opery v Českých Budějovicích.
Je pochován v rodinném hrobě na hřbitově v Praze 6 – Střešovicích, společně se svou sestrou, akademickou malířkou Hanou Krejčovou, provd. Fillovou a jejím manželem, malířem Emilem Fillou.
Text byl převzat ze stránek otevřené encyklopedie Wikipedia pod licencí Creative Commons